PRÁVO VSTUPU (Svoboda sdružování / právní prostředí)

Doporučené akce:

  • Sledovat doporučení zprávy Evropského parlamentu (Lagodinského zpráva) o zavedení evropského statutu sdružení a minimálních standardů právních předpisů občanské společnosti, dále je rozvíjet po konzultacích se stakeholdery občanské společnosti a přijmout navrhované nařízení a směrnici

  • Začlenit Úmluvu Rady Evropy o uznávání organizací občanské společnosti do evropského práva

  • Přezkoumat daňové předpisy ovlivňující občanskou společnost a vypracovat doporučení Komise ke zlepšení sbližování pravidel členských států

  • Provádět ex-ante a ex-post hodnocení dopadu příslušných právních předpisů EU (např. týkajících se právního státu, financování) a jejich provádění na občanskou společnost v členských státech


Pozadí

Zákonná úprava zakládání a fungování organizací občanské společnosti – zejména sdružení a nadací – se v jednotlivých členských státech obvykle z historických důvodů liší. Zatímco základní svoboda sdružování je zaručena v různých jurisdikcích, podrobná úprava týkající se např. registračního procesu, statutu veřejné prospěšnosti (PB), zdanění, správních a ohlašovacích povinností se liší, protože spadá do pravomocí členských států. Aby bylo dosaženo konvergence v celé Unii a aby mohly organizace občanské společnosti jednat efektivněji a bez překážek přes hranice, měly by být přijaty minimální právní normy pro výklad a provádění svobody sdružování. V tomto ohledu je velmi významným pokrokem nedávno schválená zpráva Parlamentu s doporučeními Komisi týkající se statutu evropských přeshraničních sdružení a neziskových organizací (A9-0007/2022, zpravodaj: Sergey Lagodinsky). Komise by měla na tento návrh urychleně reagovat přijetím navrhované směrnice o minimálních normách.

Na jednotném evropském trhu a v době globalizace působí i organizace občanské společnosti stále více na přeshraniční, regionální nebo mezinárodní úrovni. S cílem usnadnit tuto přeshraniční aktivitu občanské společnosti (nebo případně přemístění mezi zeměmi) obsahuje Lagodinského zpráva, která vychází z dřívějších podobných snah (např. COM(2012) 35 final - 2012/0022 (APP), také doporučení pro nařízení o evropské právní formě pro sdružení. Na tuto iniciativu by se také mělo navázat, přičemž by se mělo rovněž zvážit zavedení podobné právní formy pro nadace. Legislativní práce by rovněž měla využívat vstupů a dále se rozvíjet na základě konzultací se zástupci sítí občanské společnosti a akademickými odborníky, aby se vyhnula nezamýšleným a zbytečným byrokratickým překážkám při vytváření a fungování evropských organizací občanské společnosti[1]

Kromě toho by měla být zavedena opatření, která umožní právní uznání organizací občanské společnosti v ostatních členských státech, než je jejich vlastní. Jednou z možných možností je lepší využití Evropské úmluvy o uznávání právní subjektivity mezinárodních nevládních organizací (Rada Evropy ETS 124, 1986). K dnešnímu dni tuto smlouvu podepsalo a ratifikovalo 8 členských států – Komise by měla povzbudit ostatní, aby ji následovaly, a zvážit také začlenění ustanovení úmluvy do evropské legislativy.

Další důležitou překážkou pro evropskou/mezinárodní činnost je rozdílnost daňových systémů pro organizace občanské společnosti, zejména pokud jde o přeshraniční darování a financování. Řada případů u Evropského soudního dvora zkoumala daňové zacházení s veřejně prospěšnými subjekty a jejich dárci (např. Hein Persche/Finanzamt Lüdenscheid [2009]; C-25/10 Missionswerk Werner Heukelbach eV/Belgien [2011]). Evropský soudní dvůr ve svých rozhodnutích potvrdil zásadu nediskriminace, čímž vyjádřil, že veřejně prospěšné organizace a jejich dárci působící přes hranice v rámci EU mají nárok na stejné daňové pobídky, jaké by se uplatňovaly při zcela domácím scénáři, kdy zahraniční, v EU sídlící organizace, může být srovnatelná s domácí organizací. V praxi však většina členských států nevyvinula procesní pravidla nebo pokyny k provádění této zásady a ty, které tato pravidla a pokyny mají, používají různé přístupy. Proto, jak navrhuje Akční plán pro sociální ekonomiku, by Komise měla vypracovat jednotné pokyny pro daňové orgány členských států týkající se uplatňování této zásady a toho, jak prověřovat srovnatelnost nedomácích veřejně prospěšných subjektů s tuzemskými[2]

Kromě evropské legislativy, která se přímo zabývá nebo reguluje organizace občanské společnosti, může jejich fungování přímo či nepřímo negativně ovlivnit mnoho dalších právních předpisů EU nebo jejich výklad a (nad)implementace členskými státy – příkladem jsou třeba pravidla proti praní špinavých peněz (viz bod 3). Aby se těmto nezamýšleným dopadům předešlo nebo se jim zabránilo, měly by návrhy právních předpisů EU s takovým potenciálním dopadem projít procesem hodnocení ex-ante z pohledu občanské společnosti. Podobně by měly být pravidelně přezkoumávány dopady stávající legislativy se vstupy a příspěvky dotčených organizací a na jejich základě by měly být zavedeny změny nebo doporučení.

Viz také: https://we-are-europe.org/wp-content/uploads/2018/09/wae_eas_historyandlegal_100918.pdf
Viz také: https://philea.eu/wp-content/uploads/2021/12/Boosting-Cross-Border-Philanthropy-in-Europe-Towards-a-Tax-Effective-Environment.pdf

 

Zpět na strategii Další kapitola >